Výcvik koně
Výcvik koně
Výcvik koně by měl začít lonžováním. Kůň si tak zvyká na uzdění, sedlání, a hlavně na hlasové pomůcky. Lonžování sílí jeho záď a učí se pravidelnosti chodů. U mladého koně používáme ze začátku ohlávku s obnoskem a nelomené umělé nebo gumové udidlo, opatřené gumovými kotouči.
Lonžování začínáme na levé ruce, teprve když na ni kůň chodí ochotně, přejdeme na pravou ruku. Změny ruky u mladého koně měníme častěji, asi po 5 min. A to tak, že zastavíme na obvodu kruhu a provedeme obrat kolem předku.
K lonžování vybíráme rovný, ničím nerušený a zpočátku ohraničený terén. Nejvhodnější je lonžovací kruh o průměru 18 – 20 m, ohraničený asi do výšky 1,5 m. Při lonžování držíme lehce napnutou lonž vždy v té ruce, na kterou kůň chodí. Pomoci může správné držení biče v druhé ruce. Konec biče směřuje k hleznům koně.Během lonžování a po zastavení se kůň nesmí samovolně obracet dovnitř kruhu. Lonžování začínáme vždy v kroku, pak soustředěně přecházíme do klidného klusu. Zpočátku lonžující chodí uvnitř zmenšeného kruhu, jakmile jde kůň již pravidelně po obvodu kruhu, lonžující se stáje na stejném místě otáčí v jeho středu, aby měl kůň střed kruhu upřesněnPříliš rychlý klus mladého koně namáhá, velmi pomalým klusem se řádně neuvolní, se cváláním začínáme, až když kůň chodí pravidelně na obě ruce v kroku s v klusuPři lonžování brzy používáme kavalety, jejichž výška by neměla překročit 20 cm. Vzdálenost mezi nimi se řídí podle toho, zda požadujeme překračování v kroku nebo překlusání. V prvním případě činí 0,80 – 0,90 m, ve druhém asi 1,20 – 1,30 m. Kavalety pokládáme paprskovitě na obvodu kruhu.
NASEDÁNÍ
První nasedání je nutné provádět velmi obratně a v přítomnosti staršího klidného koně. Než si kůň na nasedání zvykne a bude klidně stát, budeme muset mnohdy být velice trpěliví. Zpočátku koni při nasedání podáváme oves a při vysazování jezdce do sedla koně hlasem uklidňujeme. Zpočátku požádáme pomocníka, který nám koně vede. Jezdec nesmí koně rušit náhlými pohyby ani těžkopádným dosednutím
Před každou lekcí s mladým koněm si musíme dobře rozmyslet, které pomůcky použijeme a co ho konkrétně chceme učit. Ideální je začít s tím, co už umí ze země. Například chceme-li vykročit, dáme mu pokyn hlasem spolu s mírným zapůsobením sedem a holení. Zatím kůň nemá ani ponětí, co znamená holeň na podbřišníku nebo proč je jeden třmen více zatížen. Naštěstí má kůň vynikající paměť.
Pokud používáme vždy na každý cvik správně provedené pomůcky a koně za správné provedení pochválíme a odměníme, potom za krátkou chvíli hlasové pomůcky omezíme. V počátcích výcviku používáme mírně odlehčený remontní sed a většinou lehký klus střídavě s krokem. Zpočátku jezdíme za zkušeným klidným koněm a na rovných čarách. Uvolněný kůň po zastavení klidně stojí a při prodloužení otěží podle dovolené délky prodlužuje a snižuje krk. Je to známka zesílení hřbetních svalů, návyk nesení a obnovení přirozené rovnováhy koně pod hmotností jezdce.
V prostorném, ale neuspěchaném klusu, při dovoleném prodlužování a snižování krku se začíná lehce pokládat na udidlo a s pěnící hubou hledá prostřednictvím udidla a otěží spojení s rukou jezdce – přilnutí. Jde-li kůň ochotně kupředu, zachovává ruch chodu a otěž si s dosavadním přilnutím směrem kupředu a dolů zvolna a měkce vytahuje – dosáhli jsme základů ježděnosti.
Po uvolnění, přilnutí a poslušnosti pomůcek holeněmi zjistíme u většiny koní jednostranný tlak na udidlo, nejčastěji větší na levé otěži. Současně se kůň vyhýbá přilnutí na pravé otěži. Příčinou jsou jeho vrozená křivost, jež se dá přirovnávat k praváctví nebo leváctví u člověka, a více vyvinuté svaly na jedné straně
